Psáno 1. srpna 2006

Ahojky,

tak jsem ve zdraví přežil cestu po Severním teritoriu a žádný krokodýl mě nesežral :-) . Krokodýlů bylo ovšem kolem plno a občas jsme se mezi nimi i koupali (jen mezi sladkovodními).

S Kuřetem, Smejkim a Kukinem jsme odletěli do Darwinu, půčili jsme terénní auto Toyota LandCruiser za šílené peníze a vyrazili na 12ti denní výlet po národních parcích Severního Teritoria. Bylo tu dost horko (na to, že je tu zima :-) ), sluníčko pálilo celý den, nebe bez mraků a teplota přes 30 stupňů ve stínu. Jen byl trošku problém ten stín najít :-) . Hodně jsem vzpomínal na nádherné deštivé počasí v Irsku ;-) .

Vyrazili jsme nejprve do národního parku Litchfield, kde je spousta vodopádů a jezírek na koupání, také kupa tras na chození a žádní krokodýli. Koupali jsme se tedy celé dny a mezitím se procházeli. Bylo to super. Také jsme projeli autem přes několik potoků, nejhlubší byl asi 1m, ale naše auto bylo 100% ponorkové, dokonce jsme měli i šnorchl. Prostě se s ním dalo jezdit i ve vodě. Silnice tam moc nejsou, spíše jen štěrkové, což pěkně vířilo prach za autem.

Jednou jsme se také vydali na cestu mimo silnici za pokladem (geocaching.com) a ujet 9km nám zabralo skoro 2 hodiny, protože jsme museli přejet 5 potoků, jet přes kameny a skály, pískem a také občas odhodit nějakou tu větev z cesty. Ovšem na cestě zpět se nám podařilo naše super auto utopit v potoce, když jsme zapadli jedním kolem do díry v písku. Byl to potok z písčitým dnem a my zůstali se zahrabanými koly mimo silnice asi metr ve vodě. Takže jsme se Smejkim vyskočili okénkem, vyrovnali celé auto a po dvou hodinách cpaní šutrů pod kola a potápění se ve vodě (naštěstí bez krokodýlů) jsme auto dostali ven. Měli jsme trošku nahnáno, protože nikde nikdo, mobil nefunguje a auto ve vodě.

Také jsem na cestě oslavil své 26. narozeniny. Oslava byla na skalnatém vršku pod vysílačem a slavili jsme rozteklou čokoládou, kterou jsem dostal od Kuřete a Smejkiho a také teplým pivem. Prostě taková správná zimní australská oslava :-) .

Po parku Litchfield jsme viděli spoustu malých parků s horkými prameny, různými procházkami s pozorováním ptáků a také další, kde jsme mohli vidět Aboriginské malby (Aboriginci jsou původní obyvatelé Austrálie a také vlastní většinu země v Severním Teritoriu. Australská vláda si musí zemi pronajímat. Je dobré vědět, že alespoň tito lidé měli lepší osud než indiáni v Americe).

Další zajímavostí jsou ohně. Každý den někde něco hořelo a nikoho to nezajímalo. Je to totiž ochrana proti větším požárům v pozdějších měsících suché sezóny. Zato východ a západ slunce vypadá suprově zahalen dýmem.

Poslední velký park byl park Kakadu, který byl plný slanovodních krokodýlů, kteří jsou velice agresivní a nebezpeční lidem. Proto jsme se nemohli nikde koupat, můj průvodce doporučoval pouze plavecký bazén ve městě Jabiru :-) . Ve skutečnosti to ale nebylo tak špatné. Jednou jsme jeli po terénní cestě k vodopádům JimJim Falls, nádherné vodopády s jezírkem a studenou vodou. Voda byla asi tak teplá jako Středozemní moře v Barceloně začátkem prosince :-) , asi 15 stupňů, pořád teplejší než Irské moře. Strávili jsme celý den ležením na nádherné písečné pláži a plaváním mezi skalami pod vodopádem vysokým přes 150 metrů. Také jsme se jednou vydali pozorovat západ slunce na skálu Ubirr. Je to velká turistická atrakce a tak tam bylo asi dalších 200 lidí, ale i tak to bylo super.

Jednou jsem se také vydal na projížďku lodí po bažině. Byla to placená 2h projížďka s průvodcem. Bylo to perfektní, protože moje průvodkyně byla napůl Aboriginka a povídala celé dvě hodiny o jejich kultuře, o ptácích, zvířatech a stromech. Také jsem viděl několik slanovodních krokodýlů velice z blízka stejně tak jako hady. Také jsme cestou narazili na stovky komárů, kteří nám nechali pěkné štípance :-) .

Také je divné, že tu v Australii nemají vesnice. Všemu říkají alespoň město. Jednou jsme jeli přes "město", které sestávalo z jedné budovy obývané čtyřmi lidmi. Byla to benzínová stanice, obchod a restaurace v jednom. Mluvil jsem chvíli s majitelkou a ona vypadala spokojeně, milá paní. Také jsme viděli několik starých opuštěných měst (měst duchů) zarostlých v buši. Spousta z nich byla založena v době zlaté horečky a opuštěna ve chvíli, kdy byla žíla vytěžena.

Na konci cesty jsme byli špinaví od červeného prachu, který je všude a nemohli jsme nalézt místo se sprchou nebo potokem bez krokodýlů po několik dní. Dokonce ani moje maminka by mě pravděpodobně nepoznala (zarostlý, smrdutý a špinavý – to jsem já :-D ). Poslední den jsme také zastavili v leteckém muzeu nedaleko Darwinu, kde byl vystavený bombardér B52. Dostali jsme dvouhodinovou přednášku a já jsem teď téměř expert, protože jsem to ještě potom překládal a vysvětloval Kukinovi :-) .

Ale ne vše šlo dobře. Kuře se Smejkim se od nás oddělili uprostřed divočiny už po čtyřech dnech poté, co se mezi sebou pohádali a Smejki nechal Kuře téměř celý den samotnou někde čekat (Kuře nás pak hledala s rangerem). Ptal jsem se na důvod, proč se chtějí rozdělit, ale oni bez vysvětlení odešli. Řekli jen, že se necítí dobře. Proč, to nevím. (Ptal jsem se znovu, když jsme je potkali na letišti a opět jsem žádnou rozumnou odpověď nedostal. Třeba se to dozvím někdy později :-( ). Každopádně mě jejich chování docela překvapilo (myslel jsem, že je znám) a zároveň zklamalo, protože neměli ani sílu na to, aby mi řekli v čem je problém. Auto jsme půjčovali společně a oni nám ho potom jen tak nechali a bez vysvětlení odešli. S Kukinem jsme se ale rozhodli nekazit si výlet (cestou do Darwinu a vracením auta) a tak jsme si ho platili dále sami. Stálo to za to :-) . Kukina jsem tolik před výletem neznal, ale zatím spolu vycházíme dobře :-) . Jen bych chtěl poznamenat, že tento odstavec je pouze můj osobní názor a může být ovlivněn nedostatkem informací – ovšem ptal jsem se na vysvětlení už mnohokrát. Jediné co vím, že Kuře z mě neznámého důvodu nemluví (nemluví bych četl spíše jako totálně ignoruje) s Kukinem už téměř od doby, co přijeli do Austrálie a se mnou prý ona problém neměla. Ptal jsem se Smejkiho a ten mi řekl, že ho "sralo" se pořád o něčem dohadovat (pravděpodobně o cestě).

Také jsme strávili dva dny v Darwinu a navštívili věznici, muzea o druhé světové válce, pláže a také se trošku spálili. Poté jsme v neděli přeletěli do Brisbane a v současné době tu procházíme město. Mají tu místo mostů trajekt přes řeku, který jezdí po celé délce řeky. Je to v ceně MHD, tak jsme se s Kukinem trošku "povozili". Plánujeme další cestu do Melbourne. Kukin by chtěl půjčit auto, ale já chci něco více dobrodružnějšího jako jízdu autobusem nebo stopování. Zítra tedy balíme, jdeme stopovat a vyrážíme směrem na sever do města Hervey Bay a na ostrov Frazer Island. Pak dolů na jih přes Sydney do Melbourne s několika dalšími zastávkami.

Mějte se všichni moc fajn, ze země protinožců zdraví Pavlík – Inža

Přidat komentář