Naše cesta do Irska
Kategorie
Archív
Kalendář
září 2005->
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30
RSS, Text a Atom verze
Počítadlo
[CNW:Counter]
O weblogu

Weblog je generován offline editorem EasyBlog.

úterý 13. 9. 2005

Další velké zhodnocení naší výpravy
Autor: Pavlík - 20:06 | [Kategorie: Irsko] | Trvalý odkaz | Komentáře 
K dnešnímu dni je to už 6 měsíců od doby, kdy jsme přijeli do Irska a také skoro 3 a půl měsíce od doby, co jsem i já (jako poslední) sehnal práci programátora. Proto jsem se rozhodl napsat další velké zhodnocení naší výpravy a pokusím se zde shrnout události za poslední 3 měsíce.

Práce

V době, kdy jsem psal naše první Velké zhodnocení naší výpravy, jsem právě dostal práci ve firmě Compass Informatics. Měl jsem na výběr ze dvou nabídek a teď, s odstupem 3 měsíců, mohu říci, že to byla velmi dobrá volba.
Z počátku jsem lidem v práci moc nerozumněl, jednak kvůli angličtině, ale také jednak kvůli znalostem. Nastoupil jsem totiž do firmy, která se zabývá Geografickými Informačními Systémy a tak jsem téměř měsíc zjišťoval o čem to je a pronikal jsem do terminologie.
Také mě (k mému překvapení) začal šéf posílat na jednání. Doslova šokem (ale v dobrém slova smyslu ) pro mě bylo, když mi hned druhý den po nástupu oznámili, že mám jet za dva týdny na konferenci do Walesu, a ještě větším, když jsem se den před odjezdem dozvěděl, že pojedu sám.
Ale cestu jsem přežil a zřejmě jsem se i osvědčil, protože na jednání jezdím dál. Už ne sice na jiný ostrov, ale i po Dublinu to jde . Za uplynulé 3 měsíce jsem již byl ve zmiňovaném Walesu, dvakrát na Dublinské radnici (naposledy minulý týden) a také v Centru počítačových služeb pro lokální autority, což je instituce, kde se vyvíjí software pro státní sektor. V posledním zmiňovaném jsem byl spíše do počtu, protože jsem ani moc nevěděl o co jde a tak jsem spíše poslouchal. Šéf mě tam ale chtěl mít, prý abych se dozvěděl něco nového.
Na Dublinské radnici jednání probíhají lépe. Poprvé jsem tam byl v červnu, den před odjezdem na dovolenou (o té bude více dále). Bohužel tam dost hučela klimatizace, a tak mi dalo hodně úsilí, abych pochytil, o čem se jedná a dokázal pružně (občas) reagovat. Zde jsem se také rozhodl, že hned po návratu do Irska vynaložím veškeré svoje úsilí na zlepšení angličtiny.
Minulý týden už to bylo na jednání úplně jiné. Klimatizace byla sice ještě hlasitější a okolo nás se bavili ještě další lidé, ale přesto jsem rozumněl už docela obstojně, dokázal jsem jim tam vysvětlit svou práci a také zodpovídat dotazy . Tentokrát jsem tam byl totiž hlavní osobou já a šéf byl pouze do počtu (skoro jako můj šofér ).
Tento nebo příští týden bych měl jít na Dublinskou radnici opět (tentokrát prý možná úplně sám) a také máme plánovanou schůzku ve vládní agentuře Oddělení komunikací, námořních a přírodních zdrojů (je těžké to překládat ). Práce na projektu pro tuto agenturu je mojí hlavní pracovní náplní. Jedná se o projekt webové prezentace předpovědi počasí v Irském moři, na kterém spolupracujeme s dvěmi univerzitami a také několika vládními agenturami. Kvůli tomuto projektu jsem byl ve Walesu a také kvůli němu jsem téměř celý srpen strávil psaním technické specifikace k projektu. Musím říci, že to byla dobrá (i když chvílemi nudná) zkušenost a za necelý měsíc ze mě vypadla 35 stránková studie (skoro jako malá diplomka ), samozřejmě v angličtině . Během psaní této studie jsem byl nucen rozesílat hromady mailů všem možným profesorům a jiným velkým zvířatům, a také jsem byl donucen telefonovat, což ale bylo jen dobře pro mou angličtinu . Na nadcházejícím jednání budu celou tuto studii diskutovat se zástupci této vládní agentury a bude to asi zatím nejvýše, kde jsem byl jednat.
Také pracovní kolektiv je perfektní. Každý, kdo mě zná, ví, jak jsem ukecaný. Je to hodně velká náhoda, že jsem narazil na podobně ukecané lidi, sedící v jedné firmě. Každou chvíli někdo o něčem začne povídat a ostatní se toho vždycky chytnou. Nakonec se to zvrhne v dlouhou debatu a práce nám stojí. Kvůli tomu také každý pátek zůstávám v práci déle, abych nadělal prokecané hodiny.
Na posledním místě musím také vzpomenout důvěru mého šéfa Gearóida, kterou ve mě vložil. Nejen, že mi dal práci (na tom by nebylo nic divného ), ale nebál se mě ani poslat samotného na jednání do Walesu a také mi po měsíci v práci dal výplatu a 12 pracovních dní placené dovolené, kterou jsem začátkem července strávil v Čechách.
Čtenáři znající naše příběhy od začátku by se také jistě mohli ptát, co moje práce v hospodě. 14 dní po nástupu do práce v Compass Informatics jsem byl rozhodnut skončit. V poslední den jsem se ale rozhodl, že tam zůstanu pracovat, protože mě tato práce bavila a měl jsem tam kamarády. Tuto práci jsem pouze přerušil na dobu, po kterou jsem byl v Čechách a poté jsem tam opět začal pracovat. Začátkem srpna jsem ovšem přišel jednou v pátek do práce v hospodě a zjistil jsem, že jsem hodně unaven a raději bych si doma lehnul (ten týden jsem byl v práci vždycky dlouho a navíc jsem byl již párkrát v jazykovce (viz. níže)). Protože to bylo do práce daleko, nyní jsem to měl hodinu cesty od domova, kterou jsem chodil ve 2 v noci pěšky a navíc jsem chtěl začít chodit do jazykovky každý den v týdnu, rozhodl jsem se druhý den skončit. Oznámil jsem to tedy Noelovi a ten mě bez problémů okamžitě uvolnil. Nerad jsem opouštěl staré známé Briana a Sandy, na které jsem si již hodně zvykl, ale 2 práce a jazykovku bych neutáhl. Noel mi také řekl, že se mohu kdykoliv zastavit a on mi koupí pivo a také, že je rád, že jsem tam pracoval. Brian zase litoval, že odcházím, protože dostal místo mě číňana Henryho, který anglicky moc neumí a v práci je takříkajíc "brzda".
V hospodě jsem byl poté jen následující týden (také značně vyřízen z celého týdne) pro poslední výplatu a také jsem dostal ono slíbené pivo. Brian mi dokonce chtěl dávat pořád další, ale já tam pomalu usínal, takže to vzdal . Od té doby jsem v této hospodě nebyl.

A co kluci a práce? Přemlouval jsem oba dva, aby napsali něco o své práci a také o svých zážitcích a dojmech, bohužel bez úspěchu. Měli na to týden a dokonce ještě dnes ráno mi slibovali, že něco napíší. Bohužel se na to oba vybodli. Pokusím se tedy napsat to, co vím já.
Nejdéle do práce chodí Ondra a nutno říci, že se u něho mnoho nezměnilo. Už několik měsíců tam programuje jakýsi Chat a co se týče angličtiny, moc tam zrovna nepovídá. Dříve povídal alespoň s Polákem (bohužel si nepamatuji jeho jméno), ale to už také jaksi upadlo.

Letyn je na tom lépe. Poslední dobou prý už v práci bere telefony a radí lidem, kteří volají. Navíc tam také dost povídá a kolektiv je celkem přátelský. Sice už nejezdí s Rónánem autem a přichází o tento pokec, ale zase občas chodí na večeři ke svému druhému šéfovi, Colmovi. Chvíli také říkal, že ho tam ta práce nebaví, a že je to stále to samé, ale řekl bych, že ho poslední dobou zase bavit začala. Jednou dokonce pořádali v práci o víkendu pařbu, tzn. hraní počítačové hry Unreal Tournament. Sešli se u Colma doma (asi 10 lidí) a ve spleti kabelů hráli v kuchyni celou noc. Letyn prý odcházel domů až v 6 hodin ráno.
Legrační také bylo, když se Letyn rozhodoval, jak jim v práci oznámit, že by chtěl skončit a jet domů. Všichni jsme mu radili, ať jim řekne pravdu, že na něho doma čeká Péťa, Ondra pak také navrhoval úmrtí v rodině. Letyn si ale nenechal poradit a v práci řekl, že je mu v Droghedě smutno, že tam nemá kamarády a že ho práce nebaví tolik, jak si myslel. Tím ovšem nedocílil ukončení práce, ale naopak odstartoval vlnu soucitu, všichni se ho začali ujímat a hned mu začali nabízet večeře, účast na fotbalovém zápase, a také mu radili, ať se tedy odstěhuje zpět do Dublinu k nám. Ještě ten večer nám zkroušený Letyn volal a ptal se, co má dělat .
Poradili jsme mu, ať jim řekně pravdu, což on opět neudělal. Ale nakonec svého propuštění přece jen dosáhl. Jen Rónán mu řekl, že je zklamaný, ale to je jeho věc. Letyn jim slíbil ještě šest týdnů práce, což bylo víc než dost (normální výpovědní lhůta je tu měsíc). Nyní už si tam práci jen tak užívá a těší se domů, do Pardubic .

Angličtina

Co se týče angličtiny, tak ta je kupodivu čím dál lepší a lepší . Když jsem nastoupil do práce, naše angličtina začala stagnovat, protože doma jsme mluvili zásadně česky (aby nám Kanec nerozumněl) a pouze angličtina v práci nebyla dostatečná. S přistěhováním Slováka Martina se naše snahy o angličtinu definitivně rozplynuly a s Ondrou jsme začínali být trošku naprdnutí. On už totiž přestal chodit do jazykovky, kam dříve skoro měsíc a půl nepravidelně chodil 2x týdně. Naštěstí jsme se za týden měli stěhovat a doufali jsme, že budeme mluvit anglicky v našem novém bytě.
Čtyři dny po přestěhování jsem ovšem já odletěl domů na dovolenou do Čech, když jsem si den předtím řekl, že hned po návratu se budu angličtině věnovat, co to půjde. Klukům ve stejný den přiletěly holky Lída s Péťou a zájem o angličtinu upadl.
Já jsem se po svém návratu pokoušel začít prosazovat angličtinu doma, ale Ondra s Lídou to odmítali, že prý doma mluvit anglicky nebudou, a Letyn se do týdne odstěhoval. Zůstal jsem tu tedy se svou angličtinou docela sám .
Protože moje ambice prosadit se v práci byly (a jsou) veliké, věnoval jsem se pravidelně každý večer angličtině 2 hodiny a ráno, cestou do práce, jsem se učil slovíčka. Po 14 dnech jsem se rozhodl, že se zapíši také do jazykové školy. Našel jsem si proto jednu docela dobrou školu nedaleko od své práce a také při cestě domů. Nejdříve jsem tam byl na zkoušku na dva dny v týdnu začátkem srpna a poté jsem si zaplatil na celý měsíc 15 hodin týdně (5 dní v týdnu - 3 hodiny denně). Kvůli tomu jsem také musel skončit ve své práci číšníka, jak už jsem psal.
Tento kurz se mi opravdu zalíbil, potkal jsem tam kupu skvělých lidí a také jsme začali utužovat kolektiv nejprve nepravidelnými, později pravidelnými hospodami. Kupodivu to byl můj nápad, začít chodit do hospod . Minulý týden jsem si angličtinu zaplatil na další 2 měsíce, ale jen 4x týdně, protože 5. den v týdnu chodíme do hospody . Dokonce se nám to jednou tak rozjelo, že jsem tančil na stole, ale to je ve fotografickém deníčku .
Také v práci jsme se rozpovídali. Poslední dobou tam více povídáme, než pracujeme. Nejupovídanější (hned po mně ) je tam Aidon, ale ostatní také nezůstávají pozadu. Protože sedím hned vedle Aidona a rozumím mu už hodně dobře, stačí nadhodit téma a strhne se vždycky bouřlivá debata, do které se zapojí všichni. A proto, když práce tolik neodsýpá, vždy se najde někdo, kdo začne mluvit.
Dokonale využíváme také hodinu, kterou máme na oběd a během ní povídáme také pořád. Moji spolupracovníci se také snaží mi hodně věcí vysvětlovat a tak když se baví o něčem, co já neznám, v klidu přeruší vyprávění a vysvětlí mi, o čem se baví, abych se mohl zapojit. Bez problémů mi taky vysvětlují slovíčka, na která se zeptám (abych nemusel pořád odbíhat k počítačovému slovníku ).
S trochou nadsázky mohu říci, že se moje angličtina zlepšuje kilometrovými kroky. Minulý týden jsem ale na jednání stále nerozuměl tak, jak bych chtěl, a proto jsem, po odjezdu Lídy minulý týden, prosadil mluvení anglicky i doma. Začali jsme od nového týdne a všichni (já, Palko i Ondra) jsme se domluvili, že to vydržíme až do pátečního příjezdu Letyna. Teď už to musí být kroky mílové . Musím říci, že včera i dnes jsme to vydrželi a doufám, že to těch 5 dní vydržíme. Ve skutečnosti jsme si i docela dobře pokecali a ani to nebyl takový problém se bavit o normálních věcech ani o práci.
Co se týče Ondry, ten po 2 měsíce, co tu byla Lída, na angličtinu zanevřel. Do jazykovky nechodil a v práci taky téměř s nikým nepovídá a když, tak jen o práci. Ale my ho s Lídou naváděli, ať se zkusí někoho zeptat, jak se měl o víkendu a nebo co bude dělat následující víkend (já se ptám každý týden a všech abych nasbíral dost konverzačních témat ). Ve skutečnosti ale Ondra prostě má nějaké zamlklé spolupracovníky a tak mlčí také. Teď po odjezdu Lídy ale začal chodit zase do jazykovky a chce si ji zaplatit na 3 měsíce po 15 hodinách týdně.
Jeho plán byl velkolepý, chodit do jazykovky a potom se ještě doma učit. Pravda je taková, že po prvním dni v jazykovce zapadl do postele, hned poté co se najedl a lehce jsme pokecali, a nechce ani napsat o své práci do občasníčku.
A co Letyn? Vypadalo to, že Letyn na tom bude po svém odstěhování do Droghedy s angličtinou nejlépe, protože nebude mít s kým se česky bavit a bude bydlet s Iry. Bohužel spolubydlící se ukázali jako dost nekomunikativní a co je hlavní jako nepřítomní (je tam pořád sám). Žádná jazykovka v Droghedě není a tak Letynovi zbyla na angličtinu jen práce, což ale v jeho případě není žádné mínus. V práci totiž musí dost telefonovat a navíc má dobré spolupracovníky, hlavně Colma, který ho zve občas (skoro pořád) na večeři k sobě domů, takže o angličtinu nouzi nemá. Každý víkend, když přijede, říká, že je super moct si zase pokecat česky.
Celkově bych řekl, že už rozumíme velice dobře a s postupem času, až se naučíme více slovíček, budeme rozumnět ještě lépe. Myslím si, že už jsme dávno překročili hranici, kdy se z pasivní angličtiny stává aktivní, a je na čase se dále zlepšovat, učit se nová slovíčka a gramatiku. Dokonce jsem si jednou při obědě v hospodě všiml, že už rozumím docela dobře i za okolního rámusu a dokáži rozlišit základní věty a slovíčka v okolním šumu. Letyn říkal, že zpozoroval to samé, jen Ondra přišel asi před 14 dny, že na obědě nerozumněl ani slovo .

Výlety

O tom, že jsme se rozloučili s Liborem jsem už psal posledně. Libor byl náš hlavní výletový tahoun a díky němu (a jeho autu ) jsme měli možnost poznat kus Irska. S Liborem jsem se sešel v Čechách, když jsem tam byl na dovolené a on mi vyprávěl, jak bylo na Aljašce, kde byl na měsíc na dovolené. Bohužel ale s odjezdem Libora z Irska naše schopnost jezdit na výlety zmizela.
Já jsem měl (a ještě mám) sice plán, koupit auto z první výplaty, ale tu jsem musel věnovat na zaplacení depozitu a prvního nájmu v novém bytě. Druhá výplata také jaksi zmizela a teď když bych konečně měl na koupi auta, nemá už zase peníze Ondra (protože pořád kupuje nějaké drahé pití ). Marně jsem se ho snažil přemlouvat a to několikrát, ale Ondra chce nejdříve zaplatit dluhy, které má doma. Rozhodl jsem se tedy udělat nejprve to samé a doufám, že auto koupíme po novém roce.
Za uplynulé 3 měsíce jsme se ale i s limitovanými možnostmi přece jen někam podívali. Když jsem byl v Čechách, vyrazili Ondra s Letynem, Lídou a Péťou do Galway, na Aranské ostrovy a také na proslulé Moherské útesy. Minulý měsíc jsme zase byli všichni na výletě v Severním Irsku, což je také popsáno v občasníčku.
Navíc Ondra s Lídou byli asi před 14 dny na výletě v Corku. Rozhodli se jednoho dne, že tam pojedou a potom, co si koupili lístky na autobus, zjistili podle průvodce, že v Corku nic zajímavého prý není. Ale alespoň se tam zašli podívat např. do muzea sýrů, a co byste řekli, prý jsou z mléka .

Bydlení

Jak jsem tu již trochu nakousl, přestěhovali jsme se začátkem června do nového bytu. Ale pěkně popořadě. Hned poté, co jsem dostal práci, jsme začali s Ondrou shánět bydlení v centru města, abychom to měli oba blízko do práce. Byt jsme sehnali asi za týden a zamluvili si ho. Je to nádherný byt v centru města, postavený v roce 1998, takže docela nový.
Letyn se mezitím pokoušel sehnat bydlení v Droghedě. Ano, nastal čas, aby se naše "společenství přátel" rozdělilo. Bohužel, Letynovi ubytování nedopadlo a tak jsme ho s Ondrou adoptovali a dovolili mu, že může přebývat chvíli u nás . 25. června jsme se proto rozloučili s obyvateli domu v Belleville a po téměř třech měsících jsme se vypravili do nového bydlení. Nejprve jsme si museli trochu máknout a celý byt uklidit a také vybavit, ale teď už vypadá nádherně obyvatelně. Vzpomínám na 3 dny poté, co jsme se nastěhovali, kdy jsme s Ondrou každý večer sepisovali dlouho do noci Plný Papír Problémů Ondry a Páji, a rozdělovali jsme si úkoly na další den. Je pravda, že ten týden jsme toho moc nenaspali, ale na druhou stranu jsme nakoupili základní nádobí, peřiny, VELKOU televizi a mnoho dalších užitečných věcí.
Letyn ovšem brzy náš azylový dům opustil (asi po 3 týdnech), protože zjistil, že cesta do Droghedy mu zabere 4 hodiny denně. Sehnal si tam proto ubytování v pěkném domečku se dvěma Irkami. Jeho ideály, že bude pořád mluvit anglicky, ale brzy vzaly za své (jak už jsem psal). Dozvěděl se totiž, že v pěkném domečku bydlí zdravotní sestřičky, které mají buď službu, nebo odjíždějí domů k rodičům. Je tam tedy pořád sám a stýská se mu tam. My jsme ho s Lídou litovali, když ze začátku každý den volal, ale Ondra tvrďák říkal, že je přeci dospělý a vydrží to . Trochu mi připomněl svého bráchu Otu, který zase prohlásil, že Ondra nepotřebuje posílat salám do Irska, protože tu nejsme ve válce a může si ho tu přeci koupit .
V současné době k nám Letyn jezdí každý víkend a staráme se o něj . V týdnu je Letyn občas pozván na večeři ke Colmovi a jeho ženě. Ve chvíli, kdy dával výpověď ho dokonce zvali i ostatní spolupracovníci, na fotbal, na jídlo atd., jen aby mu nebylo smutno.
Co se týče našeho bydlení, dokud tu byla Lída, ani nebylo potřeba ho nějak zvlášť udržovat . Nevím, jak je to možné, ale téměř se tu neprášilo a podlaha také zůstávala pořád čistá. Co Lída odjela, zavládl tu strašný bordel a nepořádek. V sobotu večer už ani obývák moc nepřipomínal obývák (vypadalo to tu skoro jako kdybychom chovali užitečné zvíře, a my při tom měli jen Letyna ) a tak jsme se v neděli dopoledne (přes mé menší protesty ) rozhodli, že budeme uklízet každý týden a to na služby, které jsme hned rozepsali do počítače. Zde si neodpustím poznámku, že to byl celé Ondrův nápad a já se od tohoto distancuji, abych nebyl nadchnut ze šílenství nebo něčeho podobného . Jen jsem nechápal, kde se to v Ondrovi vzalo, protože za celou dobu, co jsme bydleli v Praze touhu k uklízení neprojevil a také to tam podle toho vypadalo (teď trošku kecám, ve skutečnosti jsme tam jen přespávali a tak se tam bordel ani nestihl vytvořit ).
Každopádně teď tu budeme uklízet každý týden a budeme mít nadherné bydlení. Musím říct, že tak uklizené jako v neděli to tu nebylo od našeho stěhování.

Palko

Zvláštní sekci si svým opožděným příjezdem zasloužil Palko, jinak také Pavel Savara, což je náš kamarád z vysoké školy a také dobrý aikidista (díky mně samozřejmě ). Už když jsme se my chystali do Irska, přemlouvali jsme ho, ať jede s námi. On měl ale kupu výmluv, že bude mít promoce, že bude studovat doktoranda a kupu dalších nepodstatných věcí . Řekl ale, že za námi možná někdy přijede.
Ve chvíli, kdy se Letyn rozhodl, že se od nás odstěhuje do Droghedy, neměli jsme s Ondrou moc na výběr. Platit byt ve dvou lidech by byl docela luxus, a tak jsme zkusili Palka. Zrovna v tu dobu se totiž dozvěděl, že jeho disertační práce je již hotová a tudíž nemá na doktorandovi co dělat a taky se mu tam zase tolik nelíbilo. Zkusili jsme se ho tedy zeptat, jestli za námi nechce přijet. Po týdenním menším přemlouvání (čti: hučel jsem do něho každé dvě hodiny ) se rozhodl, že za námi v srpnu přijede. To nám přesně vyhovovalo.
Nejprve nám pomůže s bytem Letyn, potom Lída a pak natrvalo Palko. Mohli jsme tedy začít shánět náš vysněný byt.
Palko s původním sestřihem
Když jsem byl v Čechách na dovolené, byli jsme s Palkem na aikidu v Mnichově Hradišti a já jsem mu vyprávěl o Irsku a také o tom, co ho čeká. Kdo Palka znal, věděl, jaké dlouhé vlasy měl. Záměrně píší měl, protože se neopatrně v Mnichově Hradišti rozhodl, že se nechá ostříhat ještě před odjezdem do Irska (sdělil jsem mu totiž, kolik tu stojí holič a jak tu Irové chodí upravení ). To byla jeho chyba. Poslední den co jsme byli v Hradišti jsme ho v mírné opilosti na diskotéce ostříhali a že mu to ale seklo .
Palko po zásahu skupiny aikidistů
Do Irska Palko dorazil 25. srpna a já jsem ho zajel vyzvednout na letiště. Oproti nám, průkopníkům, si sem přijel jako na dovolenou. Jen s věcmi na sebe, bez jídla a do zajištěného ubytování. Z počátku si tu chodil po Dublinu a také jezdil na placené výlety po okolí Dublinu, ale teď se dostal do stádia, kdy se dovolená změnila v hledání práce.
Každý den tedy sedí u počítače a rozesílá odpovědi na inzeráty. Dokonce má na čtvrtek již dohodnuté interview v jedné firmě a další dvě jsou možná, podle nejčerstvějších zpráv, na cestě. Co se angličtiny týče, je na tom Palko možná o něco lépe, než jsme byli my, když jsme sem přijeli, ale bude mu také trvat pár měsíců, než bude rozumět Irům.

Aikido

Další věcí na seznamu je Aikido. Na aikido jsem chodil relativně pravidelně 3x týdně až do svého odjezdu do Čech, začátkem července. Tam jsem byl na stáži v Mnichově Hradišti (jak už jsem zmínil) a musím říct, že bylo docela dobré zase po několika měsících cvičit aikido po "česku". Nedá se zapomenout na našeho mistra Míru Kodyma, který ode mne vyzvěděl několik podrobností o cvičení v Irsku a pak celou stáž vysvětloval, jak se v Irsku cvičí . Vždy se při tom obrátil na mě, abych mu to potvrdil. Samozřejmě jsme z toho měli všichni legraci. Kdo tam byl, nezapomene .
Po návratu do Irska jsem začal chodit na angličtinu a na aikido nezbyl čas. I když mi aikido chybí, angličtina je v současné době důležitější. Snažím se chodit alespoň v sobotu, ale nebylo to vždy po páteční hospodě jednoduché.
S příjezdem Palka se to ale změnilo. Ten chodí na aikido 3x týdně, protože zatím nemá práci a tak v sobotu mám nějakou motivaci, abych vstal. Minulou sobotu jsme si dokonce půjčili zbraně a cvičili jsme po tréninku ještě hodinu zbraně. Kdo mě zná, ví, že zbraním jsem nikdy moc nedal, ale teď mě nějak začínají bavit. Dokonce jsme si ty zbraně půjčili domů, že budeme cvičit o víkendu na střeše .
Aikido je tu trošku jiné, jak už jsem několikrát psal, ale už jsem si na něj zvykl. Palko si pomalu zvyká také. Lorcan - vedoucí doja - zrovna nedávno chválil české aikido, protože říkal, že cvičíme velice dobře. Měl už možnost vidět nejen mě a Palka, ale také Ondru Stejskala, který tu byl na 14 dní na dovolené.

Stravování

Zvláštní sekci jsem se rozhodl věnovat také naší stravě. Protože už docela slušně vyděláváme, chodíme občas na obědy. Já jdu vždycky s lidmi z práce do hospody, kde dělají výborné kuře na kari. Pokaždé, když tam jdeme, rozhoduji se co si dám, a pokaždé dostanu chuť na toto jedno jídlo. Chodíme tam totiž tak jednou za 14 dní a tak se to nepřejí.
Letyn chodí s lidmi z práce na jídlo také. Jednou dokonce měli nějakou akci a šli do super restaurace, kde ho jídlo stálo 30 euro a prý se ani moc nenajedl . Co se týče Ondry, ten chodí na oběd spíše výjimečně a v práci tedy jí hlavně sendviče.
Co se týče vaření, snažím se vařit co to jde. Jen teď poslední dobou nemám moc času, ale i tak jsem dokázal upéct švestkové buchty, uvařit kynuté jahodové knedlíky a také uvařit kyselou houbovou omáčku. To jsou zatím má nejsložitější jídla, která jsem dělal. Jinak se stravuji tak normálně, co dům dá. Domů chodím každý den v 10 hodin večer a tak na složité vaření moc času nezbývá.
Ondrovi tu po 2 měsíce vařila Lída a on se kasal, jak si bude po jejím odjezdu vařit. Skutečnost byla taková, že po 4 dnech, kdy Lída odjela už měl 2x svou specialitu z dřívějška, špagety s tuňákem. Také jsme tu s Palkem poslouchali, jak si o víkendu navaří na celý týden, aby pak po příchodu z angličtiny mohl jen ohřívat. Realita byla kupodivu opět jiná . Celý víkend se tu válel (jako my ostatní) a nakonec si udělal do velkého pekáče zapékané brambory, které tu teď dva dny dojídal.
Nemohu mu ale upřít výbornou bábovku, kterou v neděli upekl. Dokonce nechutnala už ani po chlebu, za to ovšem nemůže Ondra, ale já, protože jsem koupil lepší mouku .
A co Letyn? Z toho se kuchař nikdy nestane . Co jí v Droghedě opravdu nevím, ale u nás se vždycky "k někomu přidá" . Jednou ho ale chytil podivný záchvat a ptal se mě, jak se uvaří guláš s kynutým knedlíkem. Hned jsem samozřejmě začal zkoumat, zda nemá horečku nebo nejsou nějaké podivné erupce na slunci, ale on mi vysvětlil, že prý jak ho Colm zve pořád na večeři, tak by ho chtěl také jednou pozvat. Nakonec se z toho ale vyspal a už byl zase normální .
Ještě bych zapomněl na Palka. Palko se zatím jeví jako nejlepší kuchař v našem "společenství přátel". Prý si ale vařil už na koleji na vysoké, takže se není čemu divit. Jednou jsme s Ondrou ráno zažertovali, že by nám mohl připravit guláš a když jsme přišli z práce, nevěřili jsme vlastním očím. Guláš byl hotov a čekal na snědení. Samozřejmě jsme ho "zbácli" a opět bez Letyna (jednou jsme už s Ondrou a Lídou guláš vařili a Letyn ho propásl). Ondra se ale projevil jako velice soucitný člověk a šel to Letynovi alespoň zavolat a do detailu ho popsal, aby si ho Letyn mohl alespoň představit .

Návštěvy z domova

Během uplynulých měsíců nám sem také začaly přijíždět návštěvy. Neprve to byla Péťa s Lídou, což byla samozřejmost. Péťa tu zůstala pouze 10 dní, zatímco Lída tu setrvala dva měsíce.

Další českou návštěvou byl Ondra Stejskal s kamarádem Kamilem. Tito dva sem původně přijeli hledat práci a chtěli se tu zabydlet. V den příjezdu mi ovšem Ondra oznámil, že o 14 dní dříve prý potkal nějakou holku a že tu tedy bude jen 14 dní a pak se vrací do Čech. Kamil tu chtěl zůstat 2 měsíce. Tito dva byli jak dvojčata, chodili všude spolu a také nechtěli za nic utrácet. Proto tu jen tak zvenčí všechno obhlédli, poseděli v parku, poleželi na pláži u moře a za 14 dní oba dva odjeli (Kamil totiž zjistil, že jeho angličtina není na dostatečné úrovni pro shánění práce).
Oba dva tu měli několik veselých chvil. Když jsem je vyzvedl na letišti, jel jsem s nimi autobusem a ukázal jsem jim přesné místo, kde je agentura Celtic Halls, která je ubytuje. To nebyl problém. Druhý den mi ovšem přišla na mobil smska, že prý mám vyřídit kamarádovi, který ztratil mobila, že ho nějaký poctivý nálezce našel (a dokonce česky). Asi za dvě hodiny mi přišel od Ondry mail s titulkem "Ztratil jsem mobila" . Nakonec jsme si tedy s tou holčinou dali sraz a Ondra dostal svůj mobil zpět.
Jednou jsem je také přemluvil na exkurzi do Jameson Distilery, ale Ondra potom říkal, že tam průvodkyni nerozumněl, whisku že nepije a stálo to 8 euro .
Ondra se také šel podívat na Irské aikido. Dělal jsem mu tam překladatele, protože Ondra mluvil zásadně česky. Nakonec už i vedoucí doja Lorcan podal Ondrovi ruku na rozloučenou, řekl "Nice to meet you" a s úsměvem se otočil na mě a řekl "Translate, please".
Jinak myslím, že si to tu užili, i když já bych si toho za ty peníze prohlédl co nejvíc.

Další a zatím poslední návštěvou byla Terka, Letynova sestra. Byla tu jen na pouhých 5 dní, ale za tu dobu viděla téměř všechno důležité z celého Dublinu a také slavnou hrobku Newgrange. Dokonce jsme se byli podívat i na zápas Hurlingu, což je speciální Irský sport. Aidon ode mě z práce ho totiž hraje a tak mi řekl, kde ten víkend hrají. Byla to docela dobrá podívaná, až na to, že Aidonův tým prohrál (ale fandili jsme jim jako diví ).

Celkové zhodnocení

Když jsme vyráželi do Irska před 6ti měsíci, náš plán byl pobýt tu maximálně 6 měsíců a vrátit se domů. Snad jen Ondra tu chtěl být rok. Tenkrát jsme si stěží dokázali přestavit, jak dobře se tu uchytíme.
Nyní, po 6ti měsících jsme stále tu a naše vyhlídky do budoucna jsou rozdílné. Letyn se vrací domů začátkem října, protože to slíbil Pétě. V práci dal již výpověď a také už má koupenou letenku a tudíž jsou jeho dny v naší výpravě sečteny.
Ondra a já jsme se rozhodli si náš pobyt trošku prodloužit, dokonce už uvažujeme o dvou letech. Naše původní ideologická motivace, naučit se anglicky a poznat kulturu jiné země, teď trošku klesla a stali jsme se materialisty. Naším novým cílem je vydělat tu peníze a také podívat se po světě. Mě totiž několik lidí z kurzu angličtiny zvalo, ať s nimi jedu na jaře do Malaysie, a já sám bych chtěl za 2 roky podniknout cestu kolem světa. Aidon z práce totiž takovou cestu podnikl a stála ho jen 6000 euro na 6 měsíců. Jestli se Ondra s Palkem přidají, zatím netuším, ale to ukáže čas.
A Palkovy plány do budoucna? Ten má zatím pouze malé cíle a to sehnat práci. Jen doufám, že neporuší heslo naší výpravy a vytrvá tu až do úspěšného sehnání práce, ať to trvá jak dlouho chce .

Ještě připojím odkaz na náš fotodeníček: http://www.letyn.com/galery.php?dirname=2005_Irsko

Předchozí: Výlet do Galway
Následující: Vzpomínka na Letyna

Copyright © Pavel, Ondra a Letyn, Všechna práva vyhrazena ®
Stránky jsou tvořeny podle kritérií XHTML 1.0 Strict a jsou CSS validní.