Naše cesta do Irska
Kategorie
Archív
Kalendář
<-červen 2005->
    3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 18 19
22 23 24 25 26
27 28 30
RSS, Text a Atom verze
Počítadlo
[CNW:Counter]
O weblogu

Weblog je generován offline editorem EasyBlog.

pondělí 20. 6. 2005

Oslavy a setkání
Autor: Pavlík - 20:36 | [Kategorie: Irsko] | Trvalý odkaz | Komentáře 
Pátek

Dnes jsem dostal v práci speciální úkol, rozdávat práci. Měla tam totiž přijít jedna holčina, Emma se jmenuje, a měla opravovat cosi v databázi. Je to projekt pro Dublinský magistrát a týká se historických ulic v centru města. Práce to byla manuální ne moc náročná na přemýšlení a na takovéhle věci si naše firma najímá studenty, což je právě Emma. A já ji dostal na starost.
Hned jak přišla, musel jsem jí vysvětlit, co vlastně potřebujeme, jak to má udělat a také jsem ji musel občas něco poradit (např. jak se ve Windows přepínají aplikace klávesovou zkratkou Alt+Tab). Prostě jsem si připadal jak velký vedoucí a taky mě potěšilo, že mi Emma dokonce rozumněla, když jsem jí něco říkal .
Emma mi připravovala podklady pro jeden z mých projektů, na kterém začnu dělat asi příští týden. V práci se tu vůbec nenudím a baví mě. Už teď, po 3 týdnech, pracuji na 5 projektech a z toho u 2 jsem dokonce hlavní řešitel.
Večer jsem se s tím hned samozřejmě hned chlubil klukům, že už jsem vedoucí projektů a řídím lidi . Pak jsem se vydal zase do své druhé práce pro změnu lidem sloužit. Kupodivu tam dnes bylo relativně plno a tak jsem ani neměl moc času povídat se Sandy (ale nějaký se také našel ), zato jsem si ale vydělal dost peněz.
Dnes jsem po těch 13 hodinách v práci nebyl ani unaven (byl jsem takový akční ) a tak jsem pak ještě dlouho do noci surfoval po Internetu.

Sobota

V sobotu jsme měli docela zajímavý den . Ráno jsme se s klukama rozhodli, že půjdeme do kina do Blanchardstownu na film Pan a paní Smithovi. Museli jsme vyrazit hodně brzy po poledni, protože Laurence dostala ve středu trvalou práci a chce to dnes v podvečer oslavovat. Dopoledne totiž jede na výlet do New Grange. My jsme se tedy rozhodli, že půjdeme do kina ve 2 odpoledne.
Během toho, co jsme dělali obídek, jsme najednou zahlédli Laurence za oknem. To bylo překvapení. Říkala nám, že prý byl zájezd na dnešek vykoupen a tak se musela vrátit domů. Zeptali jsme se jí proto, zda by nechtěla jít s námi do kina a ona souhlasila.
Po jedné hodině jsme vyrazili do kina. Měli jsme jako vždy zpoždění kvůli Ondrovi, ale kino jsme nakonec stihli. Film byl suprově akční a jednoduchý, prostě žádné přemýšlení jen střílečka . Po skončení jsme se vydali koupit pizzu a pivka a chtěli jsme jet slavit domů. Pro ušetření času jsme se rozdělili. Já s Laurence jsme vyrazili pro pizzu a kluci šli kupovat pití. Sraz jsme si domluvili za 20 minut.
My jsme tedy vyhledali nejbližší pizzerii a objednali jsme pizzu. Laurence nerada maso a tak si poručila jednu půlku bez vepřového. Protože nám řekli, že to bude trvat dvacet minut, přemluvil jsem Laurence, že se půjdem podívat do nedalekého cirkusu (kterého jsem si všiml, když jsme jeli kolem do kina), kdy tam mají otevřeno a kolik to stojí.
Když už jsme byli skoro u cirkusu, viděli jsme za plotem pasoucí se slony. Byly tak blízko, že jsme si mohli šáhnout a to jsme také udělali . Laurence z toho byla opět úplně vyplácaná. Pak jsme šli k pokladně a koukali na ceny. Byl jsem překvapen. 24 euro za místo na stání a na boku. Pěkná pálka. Asi cirkus zase neuvidím, řekl jsem si a vydali jsme se zpět do pizzerie.
Tam jsme vyzvedli pizzu a šli jsme na smluvené místo. Kluci už na nás čekali. Koupili pivka, cider (alkoholický jablečný mošt - má 6% a Ondra kouká při výběru jen po procentech ) a také víno pro Laurence. To bude chlastačka. Společně jsme pak naskočili na autobus a jeli jsme domů.
Tam jsme ohřáli pizzu v mikrovlnce, rozdělali piva a víno, popíjeli jsme a kecali. Když došli piva, načnuli jsme cider. Toho jsme měli 4 litry, takže o množství nouze nebyla. Laurence po chvíli říkala, že je nějaká opilá a na nás to také bylo znát. Když potom Laurence odešla spát (bylo asi 6), přihnal se Kanec a chtěl se družit. Už nám to tolik nevadilo a tak jsme mu nabídli cider a kecali jsme s ním. On se asi po hodině začal rozčilovat, jak je Evropská Unie špatná a že v Itálii se kvůli tomu mají špatně. Marně jsme mu vysvětlovali, že to není kvůli Evropské Unii, nedal se.
Protože se už bylo po 8. hodině a já jsem se musel jít připravovat do práce, rozpustili jsme náš opilý kroužek. Ondra si šel číst, Letyn na posteli usnul a já odešel do práce. Trošku se mi cestou motaly nožky, ale říkal jsem, že to vyběhám. Poslední dobou je tu docela vedro a v hospodě obzvlášť, protože tam nemají klimatizaci. Hned jak jsem přišel, tak jsem zrudnul a začal jsem se potit. To mi vydrželo celý večer, musel jsem vypadat jako rak .
Práce byla opět dobrá, muzika, kupa lidí a tak jsme se tam se Sandy nenudili. Když jsem se v noci po 2. hodině vrátil domů, byl jsem překvapen. Ondra s Kancem totiž byli ještě vzhůru a seděli u počítačů v obýváku. Po chvíli se probudil i Letyn a přišel do obýváku také. Nakonec jsme to tam vydrželi asi do 3, než jsme šli spát. Já jsem jedl a kluci "jen po očku" koukali na žhavé kočandy na webu . Letyn dokonce přišel se zlepšovákem a vyhledává je v Googlu, ty známé stránky (kočandy) už totiž mají okoukané. Už aby jim přijeli ty holky.

Neděle

Tento týden mi přišel mail od Mariny z Prahy, se kterou jsme se seznámili při našem studiu angličtiny v jazykové škole. Prý přijede na víkend do Dublinu. Její manžel sem jede pracovně a ona jede s ním. Domluvili jsme se tedy, že se dnes večer sejdeme v centru města a zajdeme do hospody popovídat.
Vyrazili jsme tedy asi o půl sedmé autobusem do města a vydali jsme se na O'Connell street, kde jsme měli mít sraz. Po chvíli čekání, přišla Marina i se svým manželem Alexejem. Pozdravili jsme se a začali jsme povídat. Během toho jsme také hledali hospodu. Nejprve jsme chtěli jít do stejné hospody, kde jsme byli kdysi dávno s Ivou z Čech, od Ondry z práce, ale tam bylo plno. Hledali jsme tedy dále a nakonec jsme nalezli volná místa v Q, což je napůl hospoda, napůl klub, kousek od O'Connel bridge. Tuto hospodu mi také jednou doporučovala Sandy.
Uvnitř to nevypadalo nijak zvláštně, ale místa k sezení tam byli a pivko měli také . Povídali jsme tam přes 2 hodiny, o našich zážitcích, ale také jak to probíhalo na angličtině bez nás (prý už tam nebylo tolik lidí a taková sranda jako s námi ). Po asi 2 hodinách jsme se rozloučili, protože Alexej s Marinou museli ještě balit na zítřejší let a my musíme vstávat do práce.
Byli jsme s klukama rádi, že jsme zase viděli nějakou známou tvář z Čech. Přeci jen už tu chvíli jsme a po starých kamarádech se nám stýská. Alespoň já si to vynahradím za 10 dní, kdy jedu na dva týdny do Čech na dovolenou !!!

Předchozí: Občasníček
Následující: Nové články

Copyright © Pavel, Ondra a Letyn, Všechna práva vyhrazena ®
Stránky jsou tvořeny podle kritérií XHTML 1.0 Strict a jsou CSS validní.