Dnes ráno jsme všichni vstávali s Ondrou v 7 hodin. Letyn s Ondrou museli do práce a tak jsem si řekl, že vstanu taky. Ondra odešel první, po něm Letyn (jel zase s Rónánem do Droghedy) a nakonec i Emilie. Opět jsem tu zůstal sám.
Chvíli jsem si na počítači četl cosi na Internetu, pak jsem zkouknul nové inzeráty (žádné nebyly) a pak jsem hledal na Internetu televizní program na zdejší kabelovku. To se mi povedlo a zjistil jsem, že dávají hvězdnou bránu . Mezi reklamami jsem opět dopisoval deníček.
Před 12tou hodinou jsem se najedl a protože bylo venku nádherně, rozhodl jsem se jít podívat do národní botanické zahrady. Ta se nachází na severu Dublinu, docela daleko od nás, a tak jsem chtěl jet autobusem. Potřeboval jsem číslo 38, které mě mělo dovézt do Phibsborough a odtamtud jsem chtěl jít pěšky. Když jsem došel na zastávku, zjistil jsem, že nemám foťák a tak jsem se ještě vrátil domů. Když jsem šel podruhé na zastávku, viděl jsem, jak mi právě autobus odjíždí. Chvíli jsem tedy čekal na zastávce, jestli nepojede další a učil jsem se slovíčka. Asi po 10 minutách mi došla trpělivost a rozhodl jsem se, že půjdu pěšky a budu šetřit penízky (můžu si pak koupit místo jízdenky třeba pivko ). Vydal jsem se tedy podél Navan road a dýchal čerstvý spalinový vzdoušek. Na mapě jsem si vytyčil okružní trasu, abych nemusel jít po frekventovaných silnicích.
Když jsem došel téměř až ke knihovně, zatočil jsem do vedlejší ulice a vydal jsem se na sever. Cestou jsem míjel park Jana Pavla II. a tak jsem se tam zašel podívat. Zrovna byl v rekonstrukci a dělali tam nové chodníčky. Bolely mě ale nožky a tak jsem se tam na chvíli zastavil, poseděl na lavičce a četl si knížku. Měl jsem totiž v batohu knížku na přestávky a v kapse slovníček na cestu. Zjistil jsem včera, že se mi slovíčka nejlépe učí za pochodu po čerstvém vzduchu. Také jsem se za dnešní den naučil téměř 2 lekce slovíček, protože cesta byla opravdu dlouhá.
Asi po 15 minutách sezení jsem se vydal na další cestu. Šel jsem ulicemi sem a tam, až jsem se dostal k Royal kanálu. Z mostu jsem viděl před sebou rozsáhlou průmyslovou zónu a v dálce jakýsi park. V mapě jsem si přečetl, že je to Tolka valley park a rozhodl jsem se tam jít podívat, protože jsem stejně měl jít skoro okolo. V parku bylo oplocené golfové hřiště a potůček, zvaný řeka Tolka . Jinak tam nebyla ani lavička, prostě nic zajímavého. Jen troška travnaté plochy.

Z parku jsem se potom vydal po rušné silnici přímo k botanické zahradě. Hned vedle ní se nacházel velikánský hřbitov Naděje a na mapě jsem tam našel nějaké památky jako O'Connellův kruh a O'Connellův pomník. Protože jsem měl tento hřbitov při cestě, rozhodl jsem se tam také zastavit. Vešel jsem nejbližší branou a hned jsem poznal, že tento hřbitov je opravdu obrovský. Hned jsem si všiml obrovského kontrastu. Zatímco všude v Irsku je tráva kam se člověk podívá, tady nebyl vidět ani kousíček trávy. Jen samé hroby, kam až člověk dohlédl.

Začal jsem tam tedy podle mapy hledat O'Connellův kruh a pomník. Cestou jsem mezi hroby zahlédl poskakovat veverku a tak jsem hned vytáhl fotoaparát a snažil jsem se ji vyfotit. Byla ale potvůrka docela rychlá, takže se mi rozmázla. Asi po čtvrthodině hledání jsem spatřil v dálce jakousi věž. Říkal jsem si, že to by mohl být pomník. Vydal jsem se proto tímto směrem a podle mapy jsem lokalizoval i pozici O'Connellova kruhu. Po chvíli jsem ho objevil. Byl to jakýsi z kamenů postavený kruh, zapuštěný do země, na kterém stála spousta soch a pomníků a pod ním byly hrobky různých lidí, pravděpodobně slavných politiků nebo hrdinů Irska.

Od kruhu jsem se vydal již najisto k O'Connellově památníku. Nacházel se hned vedle pěkného kostela. Pod památníkem byla také hrobka Daniela O'Connella, politika a bojovníka za nezávislost Irska. Vchod zakrývala mříž, ale dalo se tam alespoň nakouknout. Byla tam rakev a několik tabulek s různými oslavnými větami.

Pak jsem již konečně zamířil k botanické zahradě. Botanická zahrada měla společnou zeď se hřbitovem, ale vchod byl z úplně jiné strany. Musel jsem tedy obejít celý blok, abych se asi po čtvrthodině ocitl před vchodem do botanické zahrady. Vstup je tam zdarma.
Vlezl jsem tedy dovnitř a hned u vchodu jsem si vyfotil mapu zahrady a taky jsem si ji nastudoval. Lákala mě zahrada s růžemi.
Systematicky jsem začal procházet zahradu, abych si to všechno prohlédl. V kytičkách a rostlinách vůbec se moc nevyznám, ale bylo pěkné to vidět. Prošel jsem jednu část zahrady a zamířil jsem ke skleníkům. Tam by mohlo být něco zajímavějšího, říkal jsem si. A bylo. Hned první skleník byl plný tropických rostlin a taky tam bylo tropické vedro. Než jsem to prošel, celý jsem se opotil . Byly tam pěkné orchideje, ale bohužel jsem žádnou nevyfotil, protože jsem si nebyl jist, jestli je to dovoleno. V druhém skleníku jsem ale viděl chlápka s kamerou a tak jsem začal fotit také.
Po skleníku s orchidejemi, jsem se šel podívat do čínské zahrady. Vypadalo to jako skalka a byla holá, protože je na ty kytičky ještě asi brzy. Také jinde bylo plno záhonů bez rostlin, mnohde je teprve nějací zahradníci vysazovali. Dál jsem si prohlédl dubový háj, bylo tam několik desítek druhů dubů z celého světa, mě to přišlo stejné . Za ním jsem nalezl umělé jezírko se spoustou leknínů a spoustou kytiček okolo. To už jsem měl prohlédnutou skoro celou zahradu a tak jsem se vrátil zpět ke skleníkům. Tam jsem uviděl takovou pěknou lavičku a protože svítilo pěkně sluníčko, posadil jsem se na ni a chvíli jsem si četl.
Pak jsem se vydal prohlédnout zbylé skleníky. Byly v nich tropické stromy, zvláštní kytky a pak také jeden skleník byl plný kaktusů. Odtud jsem se vydal do poslední části zahrady, kde byly takové stromokytky (nemám tušení, co to bylo ) a také další stráň s kytkami z číny, které nebyly rozkvetlé. Do této části jsem musel jít po mostku přes říčku, která protékala celou zahradou. Bylo to umělé rameno řeky Tolky, která tvořila jednu hranici zahrady. V této umělé říčce byl chlápek, který tam lovil jakési řasy a házel je na břeh. Podivně na mě koukal když jsem šel tam, i když jsem šel zpět a opíral se ve vodě o vidle. To musí být život . To už jsem si říkal, že jsem viděl vše a šel jsem zpět ke vchodu.

U mapy jsem si vzpomněl, že jsem stále neviděl zahradu s růžemi a tak jsem si jí našel. Byla hned za tím mostkem. Šel jsem proto znovu po mostku a znovu po mě chlápek koukal. Zahradu s růžemi jsem nakonec našel, jen tam nebyly žádné růže. Došlo mi, že na růže je ještě trochu brzy a řekl jsem si, že se sem vrátím někdy v létě. Když už jsem šel po čtvrté okolo onoho chlápka, začal i kroutit hlavou. Trošku mi bylo divné, že v této části zahrady téměř nikdo není a už mi bylo jasné, proč na mě ten chlápek tak divně koukal . S fotoaparátem v ruce jsem vypadal jak japonský turista a ne jako seriózní vědec botanik.
U vchodu jsem si ještě jednou vyfotil nádherné tulipány a vydal jsem se zpět domů. Zvolil jsem trochu jinou cestu, abych si prohlédl zase jiný kus města. Když jsem opět míjel park Jana Pavla II., zastavil jsem se zase na posezení a chvíli jsem si četl. Vypudilo mě až hejno školáků, kteří začali na vedlejší lavičce kouřit. To je mládež.
Domů jsem dorazil něco málo po páté hodině. Byla tu jen Emilie a hned mi říkala, jak se divila, že tu nikdo není, když přišla. Povídal jsem jí tedy o své cestě do botanické zahrady a také o hledání růží. Říkala, že prý je tam taky hledala . Asi je to velké lákadlo pro natvrdlé turisty . Pak jsem jí ještě ukazoval fotky.
Asi v 6 hodin se přivalil Letyn z Droghedy a dojedl k večeři šunkafleky, zase nám povídal, jak si dneska pracoval. Pak se najedl, usadil u počítače, chatoval a večer ještě popisoval fotky. Já jsem si šel dělat večeři a koukal jsem na televizi. Ondra dneska přišel o něco déle, protože se chtěl jít zapsat na jazykové kurzy angličtiny. Bohužel mu dali jen nějaký rozřazovací test a že ho má vyplnit.
Když se najedl i Ondra, šli jsme vyplňovat ten test. Každý zvlášť, samozřejmě. Chtěl jsem zkontrolovat výsledky a podebatit o tom, ale Ondrovi bylo nějak špatně a tak si šel na chvíli lehnout. Já si zatím četl v obýváku. Asi v 11 hodin se Ondra zase přivalil dolů, tak jsme výsledky konečně zkontrolovali. Od půlky testu jsme se lišili téměř v každé otázce. Bylo to taky pěkně těžké, takže jsme to oba tipovali. Nakonec jsme o tom kecali asi do půlnoci než jsme to zkontrolovali, pak jsme šli konečně spát.

Fotky z dnešního dne

Předchozí: Letynův první den v práci
Následující: Shánění dočasné práce